Trail kolem Oslavy

Super trasa a skvělý výlet. Záznam ze Stravy zde. Omluvám se za kvalitu fotek, můj telefon není zrovna spolehlivý fotící nástroj.

 

Kdybych věděl, že něco takového u Brna existuje, nečekal bych 13 let, abych se tam podíval :-). Na toto místo jsem dostal informaci od brněnské běžkyně, která propagovala petici za nezatopení údolí. A jelikož jsem zvědavý, chtěl jsem na vlastní oči vidět, jak to tam vypadá. Exteriéry super, a běhání taky.

Začátek trailu z Oslavan po žluté proti proudu řeky moc zábavný není, kopíruje její koryto, a až na občasné brdky a tu a tam mírně technický terén je to celé o vyhýbání se všudypřítomných kopřiv.

Až značka opustí blízkost řeky, běží se po lesní cestě, kterou bohužel nedávno vyasfaltovali. Asfalt je to moc hezký, což o to, ale v lese se mi nelíbí. Škoda, že vedle lesem nevede nějaká stezka. Zábava ale začne, jakmile se ze žluté uhne. Občasné výhledy na údolí ale ze začátku přebíjí výhledy na druhou stranu na Dukovany. Ale do údolí je vidět taky hezky.

Z vrchu je údolí fantastické a běhání v borovém lese taky. Až na to, že jsem se sice málem dvakrát natáhl kvůli kořenu a pařezu, ale pohotově jsem to ustál.

V půlce cesty se přebíhá řeka a tu a tam přijde techničtější pasáž.

Největší skyrunningová zábava ale přijde po vylezení neznačené cesty od řeky na hřebínek, po kterém se leze až na tu skálu/kopec v pozadí.

Na lezení, pokud člověk nemine odbočku, a nemusí pak opravdu chvíli lézt v lehkém terénu, aby se vrátil, to vyloženě není, ale často jsou potřeba všechny čtyři končetiny, aby se člověk dostal dál. Hřebínek běhavý není, resp. pro normální lidi jako já ne :) Kromě krátkých přeběhů to tam vypadá asi následovně, někdy i hůř, ale nechtěl se mi tahat pořád telefon ven.

 

A když to člověk vyleze (mimochodem, skály už byly rozpálené a bylo tam fakt vedro), tak dostane takovouhle odměnu.

A pak mi došla voda a musel jsem se naštěstí už netechnickým terénem doploužit do civilizace. Tam jsem do sebe za 5 minut nalil radlera a nealko pivo, vzal si do bidonu mix koly s vodou a za žbluňkání v žaludku odcupital dál. Naštěstí už mě čekal jen lehký terén, ale dost bloudění a kvůli tomu i prodírání se, protože jsem moc pyšný (rozuměj blbý) a nechce se mi vracet, trním a kopřivama. Takže mám rozdrápaný nohy a ramena a popálený naštěstí jen nohy, kopřivy tak velké nebyly. Takže pro kohokoli, kdo by to chtěl běžet, z Čučic běžte jinudy ;-)

Vlastně bych zapomněl na třešničku, a to na dva brody :-)

A pak už jenom čerstvě přijeté družstvo mažoretek u auta na parkovišti, kvůli kterým jsem se nemohl hned převlíct a musel jsem popojet... Dnešní teplo bylo likvidační, po cestě zpátky jsem se stavoval v Tescu, a málem to tam se mnou seklo (o tom, co se mi přitom dělo v žaludku a ve střevech raději pomlčím...). Ale silou vůle jsme to nějak překonal, zaplatil, a dojel domů :)